Nový druh zábavy nebo jen pomatení mysli ?

Občas se stává že se mě chytne taková velice zvláštní nálada která mě násilím přinutí vypadnout z bytu. To potom odcházím do přírody a provázejí mě jen mé vlastní myšlenky. Tohle se stalo i dnes kolem šesté hodiny odpolední a já jsem i přez to že venku bylo pod nulou vyrazil ven jen tak ,,nalehko“ v mikyně a lehkých džínách.

Procházejíc kolem potoků, lesů a rybníků jsem se snažil najít odpovědi na spoustu otázek které se mi honily hlavou a najednou jsem se zastavil, rozhlédl kolem sebe a zjistil že nevím kde přesně sem. I když jsem si myslel že za těch 20 let co bydlím v našem městysu ho mám prolezlý snad kompletně, najednou jsem stál uprostřed pole a nevěděl jsem odkud jsem přišel a kam mám jít. Vzhledem k tomu že se zcela setmělo, měl bych mít asi trošku strach že nenajdu cestu zpět ale já jsem byl z neznámého důvodu štěstím bez sebe. Ten ůžesný pocit stát uprostřed ničeho v zemi nikoho je nepopsatelný. Napadlo mě že by bylo fajn vycházet si jen tak ven častěji.

S odstupem času mi to ale přijde velice vtipné, kdybych někomu vyprávěl že největší legrace je stát ve tmě uprostřed pole asi by si opravdu pomyslel že jsem se pomátl. A já bych mu to asi ani nevymlouval. Protože jsem rád že mi ke štěstí stačí tak málo. Někdo chodí nakupovat, někdo se opíjí, někdo fetuje a já … Já stojím na poli.