Dneska mě napadlo že bych mohl po cestě z práce v autobuse vypotit nějakej ten textík. Plný nadšení a optimismu zasedl jsem na zaďák (pro neznalé – ty spojený sedačky úplně vzadu v autobusu) a natěšeně, rozhlížejíc se po ostatních, zdalipak mi závidí že mám notebook, jsem začal psát. Říkám si, jak je skvělé že mám notebook a můžu psát na různých místech. Jako příklad uvedu má oblíbená: postel a… záchod.
Už jsem měl kus článku za sebou když jsme minuli hranice českých budějovic a autobus začal skákat jak o život. Vyděšeně se podívám ven a snažím se pod koly autobusu najít cokoliv, co by třeba jen vzdáleně připomínalo silnici. No, asi už víte že jsem nebyl v hledání moc úspěšný a navíc mi při tom bujném nadskakování několikrát spadl notebook hranou na tu část těla která je pro nás chlapce vcelku důležitá.
Upustil jsem tedy od původně dokonalého nápadu psát článek v autobusu a zbytek dopisuju doma.
Snad abych shrnul tak nějak cestu. Zanedlouho po offroad jízdě jsme plynule najeli na plochu kterou by i člověk s nedostatkem fantasie mohl nazvat silnicí. Poté už nebyl problém kochat se krajinou, nezřídka osázenou dobytkem a mnoha hospodářskými komplexy. I když to, jak by řekl klasik ,,v létě strašně smrdí" přeci jen mám okolí našeho malebného městyse velice rád.
(vsuvka, popravdě jsem začal psát článek už včera, bohužel jsem nějak pozapomněl publikovat a tak se na to vrhám dnes o5 v autobuse. Snad toho stihnu co nejvíce napsat před výjezdem z města)
A tak jsem tak dlouho přemýšlel co napsat dál, že jsem si ani nevšiml že opět míjím hranice města. Ale dneska se nedám, ne bez boje!!! Je těžké napsat jediné slovo natožpak celý řádek. Neumíte si představit co je to za peklo !!! Notebook každou chvíli sjíždí na stranu a já jen tak tak stíhám jednou rukou psát a druhou chytat.
Huff, zdá se že je chvíle klidu. Autobus zastavil na relativně rovném povrchu autobusové zastávky v… no prostě někde tady.
JEDEME DÁL
Proboha! Pomoc! Tentokrát si vážně připadám jak válečný reportér projíždějící v obrněném vozidle minové pole. Začíná mi dělat problémy rozeznávání písmenek na klávesnici i obrazovce a začínám obdivovat redaktory na cestách, protože já nejsem schopný napsat ani fň.
Tak myslím že bude lepší ukončit tenhle chaotický článek a vrhnout se napospas autobusákovi a jeho speciální schopnosti jet i tam kde to nejde. A konkrétně tenhle autobusák je schopný sjet s mašinou z kolejí a vzít to zkratkou přez les.