Tak zase po delší době píšu další žblept na blog. Za dobu co jsem nepsal se toho fakt hodně stalo a proto to tak nějak shrnu a napíšu to nejzajímavější.
Jako první bych rád poukázal na fakt, že lidi jdou poslední dobou strašně po penězích. To by nebylo tak zvláštní kdyby si většina lidí nevypěstovala “peněžní smysl” který dokáže u některých jedinců potlačit kompletně sluch, zrak nebo rovnou oba. Tento fakt jsem zjistil při cestě městskou hromadnou dopravou. Do autobusu nastoupila nějaká maminka s opravdu roztomilým děckem. Po asi pěti minutách jízdy nějaký hovado přebíhalo silnici v místě kde není semafor a dokonce ani přechod pro chodce. Řidič samozřejmě prudce zabrzdil, děcko se vysmeklo mamče a značnou rychlostí se potkalo s opěradlem sedačky co byla před ním. Děcko začalo samozřejmě krvácet. Pokrvácelo maminku, sedačku i zem. A spolucestující? Nikdo se neotočil. Nikdo se nezeptal zdali je všechno v pohodě. Prostě totální ignorace.
Chvíli po tom co se dítě uklidnilo se objevil revizor. Já jsem začal prohmatávat kapsy kvůli jízdence a při tom šmátrání mi vypadla z kapsy pětikoruna. Ten cinkavý zvuk při dopadu drobných na zem najednou slyšeli naprosto všichni. Přísahám že celý autobus se otočil na mě a potom sjel pohledem na zem v naději že si té pětikoruny nevšimnu.
Znechucen touhle situací jsem vystoupil z autobusu a vydal se pomalým tempem směrem k nádraží. Autobus měl podle jízdního řádu odjíždět za necelých pět minut. Zrychlil jsem tedy tempo abych ho stihl. Měl jsem to jen tak tak. Autobus měl už zavřený dveře a řidič se chystal k odjezdu. Doběhl jsem k zavřeným dveřím a čekal že mi třeba ten řidič otevře. On se pomalu otočil na mě, pak se otočil před sebe, vzal do ruky noviny a nic. Stál jsem tam asi tři minutky, celej autobus vysmátej a já jako kretén stojím před zavřenýma dveřma. Zkouším teda zaťukat na dveře. On odloží noviny, otočí se na mě, pak zase před sebe a nastartuje motor.
Chystal jsem se zaťukat ještě jednou, tentokrát ovšem s rukou sevřenou v pěst. Řidič naštěstí otevřel a já se vyhnul problému s ochrankou co zrovna procházela kolem.
Cestou jsem se docela uklidnil a po vystoupení z autobusu jsem byl rád že jsem konečně doma. Vykročil jsem směrem k domovu a najednou předemnou sedí na chodníku černá kočka. Já, jako pověrčivej člověk jsem doufal že tam sedět zůstane a nepřeběhne mi přes cestu. Přijdu k ní blíž a doufám že si mě nevšimne.
A nevšimla… Ani nemohla. Jak jsem zjistil tak chudák číča neměla jedno oko. Takovou kočku člověk nevidí každej den a tak jsem to automaticky bral jako špatný znamení. No, zatím se nic nestalo tak doufám že to tak zůstane.
No, to je asi všechno 😀