Tak jsem měl dneska velice divoký spánek. Byl tak divoký že rozhodně stojí za napsání krátkého článku na můj provoněný blogísek. Tak… Čtěte no…
Noční můry mám moc rád. Slouží mi jako zdroj inspirace na tvorbu všeho druhu. Snesu mimozemšťany, katastrofy, duchy, démony, vraždy… No, prostě cokoliv.
Ale sen co se mi zdál minulou noc byl až překvapivě děsivý. Tak děsivý že se mé zpocené tělo svíjelo v křeči a házel jsem ve spánku rukama tak, že jsem pravděpodobně připomínal větrný mlýn.
A co že bylo tak děsivé?
Měl jsem noční můru o tom že jsem se vrátil na základku a všechny hodiny byla němčina. No a každá hodina začínala tak, že se mě němčinářka zeptala : „Tak co Honzo, máš sešit? Ukaž!“ A já ho neměl. A zbytek hodiny si ze mě dělala před celou třídou srandu. No, a pak začala další hodina a zase… „Tak co Honzo, máš sešit? Ukaž!“. A tak furt dokola.
Byl jsem uvězněn v děsivé smyčce ve které figurovala naše němčinářka paní P********á (doplňte si dle libosti). .
Když jsem se celý zpocený probudil, měl jsem kolem ruky omotaná sluchátka… Tedy, přesněji řečeno jen polovinu sluchátek. Druhá ležela zapojená v notebooku který mám hned u postele.
No, dneska si kolem postele rozsypu očistnou sůl, aby mě paní učitelka zase nepřišla strašit. Další sluchátka fakt kupovat nechci.