Podivný sen o kočkách a uhnilé noze.

Mě se moc často sny nezdají. Zdá-li se mi ovšem něco, zpravidla to stojí za to a sen nemohu mnoho dní vypudit z hlavy.

 

Tentokrát to byl ovšem tak zajímavý kousek že jsem se rozhodl svěřit ho papíru dřív, než se do týdne rozplyne a to i přes fakt že nejsem kdovíjaký spisovatel.

Tentokrát to byl sen o kočkách a příteli s uhnilou nohou.

Sen začal tak že skončil čas. Tedy, pravděpodobně. Přesně vím jen to že jsem se ocitl na náměstí s trojicí cizích lidí o kterých mi sen řekl že jsou mí nejlepší přátelé. Jistě jsem věděl jen to kde jsem, a co musím provést. Musel jsem zjistit zda realita ve které se nacházím je pravá, nebo jde jen o jakousi simulaci. Měl jsem v hlavě předprogramovány jakési klíčové lokace které jsem musel navštívit abych zjistil zda se shodují s realitou.

První lokací byl kostel. Ačkoliv cesta z náměstí ke kostelu je v reálu dlouhá jen dvacet kroků, ve snu se zdálo že trvá týdny. Když jsem dorazil ke kostelu, zjistil jsem že se liší a tím se potvrdila teorie že skutečnost není skutečností. Místo cihlové zdi kostel obestíral uhlově černý plot zdobený umělecky vytvořenými květinami z kovu.

Najednou jsme s přáteli nevěděli co dál. Náš úkol skončil hned u první lokace. Po jednom dni odpočinku za plotem kostela, jeden z přátel navrhnul že bychom prostě měli jít dál. Přeci jen, v této realitě neexistovala moje rodina, můj byt, ani lidé co znám. Byl jsem tak děsivě sám že jsem se svěřil do péče těch tří lidí se kterými jsem cestoval.

Vlastně ani neznám jejich jména. Neznal jsem je ani ve snu. Věděl jsem o nich jen jejich povahové rysy a pamatuji si jejich vzhled.

První byl kovboj. Tedy, asi ne skutečný. Nosil kovbojský klobouk, mokasíny a miloval country tance. Druhý byl.. Normální. Kdybyste si ve slovníku našli slovo průměrný člověk, popis by seděl na něj. Třetí byl zarytý pohan který prý znal bábu z kopce od rybníka která se kdysi objevila v jiném mém snu.

Cesta k bodu číslo dvě jímž byl ve skutečnosti dům s pečovatelskou službou kde bydlí babička, ubíhala stejně pomalu. Tentokrát mi přišlo jako kdybych k němu cestoval roky.

Tentokrát byla změna doslova šokující. Zatím co kostel byl jiný jen oplocením, zde stála uplně jiná stavba. Místo tří budov postavených “na klíč” stál komplex z několika viktoriánských domů z nebesky modrých planěk s bílým zábradlím a bohatě zdobenými sloupky.

Smysl budovy byl ovšem stejný. Domov pro důchodce. Co bylo ovšem zvláštní byli zdejší nájemníci. Domy obývaly bílé kočky oblečené v šatech padesátých let. Některé v nočních košilích a s kloboučky na hlavě, některé se válely v plavkách u bazénu. A já? Já se nedivil. Sen mi opět sdělil že tam kde jsem je to normální. Když člověk zestárne, změní se v kočku. A když umře, je pochován na hřbitově zvířat který sídlil hned vedle a který byl naší další lokací.

V mojí realitě zde stojí budova školky. Ve snové realitě šlo o hřbitov s náhrobky zpravidla z bílého mramoru se zlatým nápisem a každý z nich byl zapuštěný v zemi ve stylu dlažebních kostek.

Po zjištění že i další bod vypadá jinak než ve skutečnostijsme šli dál. Tentokrát cesta trvala roky. V reálném světě to měla být benzínová pumpa přibližně 400 metrů od školky.

Fakt že cíl cesty bude jiný jsem věděl již při cestě. Zmizely silnice, domy a my šli lesy a polními cestami který ve skutečnosti neexistují.

Místo benzínové pumpy bylo obrovské koupaliště. Bylo hodně podobné rybníku Svět. Byl zde jeden stánek s občerstvením a hrála zde country hudba. V tomto místě jsem také přišel o jednoho z přátel. Než napíšu jak, je potřeba povědět si o zajímavém stánku z občerstvením.

Byla to malá kabinka ve tvaru pětiúhelníku a na každé straně měla okýnko ze kterého se vykláněl prodavač křičící název toho co prodává. Zde se prodávaly párky v rohlíku, zmrzlina, nápoje, hamburgery a psi. Ano, psi. Psi k jídlu. Co to znamená mi sen nenapověděl, ale prodavačem byl herec Jaroslav Dušek.

Přítele jsem ztratil na dřevěném pódiu kde se hrála hudba. Zrovna hráli country a Kovboj byl ve svém živlu. Tancoval své tance čím dál divočeji, až se nakonec změnil v kachnu.

Zase jsem se nedivil…

Sen mi totiž opět tvrdil že je to normální. Že zde, pokud moc tancujete, změníte se v kachnu. Kovboj tančil i v podobě kachny a pak ho pan Dušek zastřelil a prodal, ačkoliv to nebyl pes.

O dalšího přítele – pohana, jsme přišli na dalším bodě který měl být v reálu pole s řepkou a silnice do jihočeské metropole. Místo pole zde byl les s pohanskou svatyní. On se rozhodl že provede rituál který zahrnoval nakreslení magické formule klackem do jehličí a zakopání sebe sama do země. Očividně to zde bylo… Zase normální.

Další zastávku bohužel posoudit v reálu nemohu. Má jít o nějakou ulici v Praze. Asi má něco společného s panem Menšíkem, protože zde obsluhoval v hospodě kde jsme byli v hospodě na Gambrinusu.

A poslední přítel? No, zdá se že se zde nesmí chodit moc často doleva. Jinak vám uhnije levá noha a umřete. On se bohužel v hospodě opil tak, že chodil pořád dokola.

A tak jsem zbyl sám. Sen mi řekl : “A to je konec.” A já se probudil.

A to je konec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *