Já Otaku?

Nedávno, už ani nevím kdy ani kde jsem s nevím kým vedl diskusi na téma : “Kdo si může říkat otaku a kdo ne”. Já jsem se za něj ještě donedávna nepovažoval. Pak jsem si ovšem začal všímat velice zvláštních deformací ve svém myšlení. To mě přivedlo k názoru že jestli nejsem otaku já, tak už nikdo.

Když jsem začínal sledovat anime. Bral jsem to prostě jako animovanou tvorbu pro náctileté. Koukal jsem na to protože mě to bavilo a nikdy jsem v tom nehledal hlubší smysl. Postupem času jsem začal koukat na víc a víc věcí. Začínal jsem si pamatovat jména postav a občas jsem na ircčku prohodil nějakou tu cool frázi mého momentálního oblíbeného hrdiny.

Postupem času nahradili krajinky a 3d obrázky zdobící mou plochu mí oblíbení anime hrdinové a já poprvé zatoužil koupit si něco s anime tématikou. Objednal jsem si tedy dva plakáty, peněženku s motivem Final Fantasy 7 a kapesní hodinky Edwarda Elrika z anime Full Metal Alchemist. V tu dobu jsem poprvé začal sledovat právě vycházející anime. Byly to Full Metal Alchemist Brotherhood a Naruto. Takže jsem pravidelně sledoval anime dvakrát, někdy třikrát do týdne.

Díly byly zajímavější a zajímavější a já si začal krátit čas čekání… jiným anime. K němu přibylo další a další a nakonec koukám na alespoň 2 epizody (jakéhokoliv anime) denně (což se může někdy měnit. Někdy nespím a koukám přes noc. To potom zvládám i kompletní dvanáctidílnou sérii) .V tuhle dobu jsem se mimochodem pořád nepovažoval za otaku. Prostě se mi zdálo že mi k otakismu něco chybí.

Zjistil jsem že pokud sledujete anime víc než…. žijete. Značně vám to nahlodá psychiku. Pravděpodobně díky tomu jsem za tu dobu co sleduju anime strašně změknul. Teda, já nebyl kdovíjakej tvrďák ani předtím, ale u dojemný scény v televizi jsem se prostě nerozbrečel. První slzy ukáply u Kimi ga nozomu eien . Po dokončení téhle série jsem se měsíc díval jen na komedie. Díky kouskům jako Kimi ga nozomu eien nebo Clannad jsem přidal sledování anime “Emoční” rozměr. Začal jsem se u anime nejen bavit ale i částečně prožívat osudy hlavních hrdinů.

Když teda shrnu svůj momentální způsob žití. Jsem NEET co žije věčně zavřený mezi čtyřmi stěnami. Vstává na oběd a usíná kolem třetí ráno a dobrých 70% volného času dělá věci co jsou nějak spojené s anime a mangou. Vylézám jen kvůli občasné interakci s rodinou a nebo kvůli jídlu.

Zatím co kdysi bych si říkal. SUPER konečně jsem otaku! Teď začínám zjišťovat že toto slovo má mírně tragikomický nádech a být otaku stylem hardcore není zrovna společensky přijatelné. Já si z toho zatím nic moc nedělám. Příznaky Hikikomorismu zatím nejsou. Když je možnost tak se vyrazím bavit s kamarádama celkem rád.

Takže po dalekosáhlé úvaze myslím mohu s klidem říct… Ano, jsem otaku.